Interkulturní citlivost

Slovo interkulturní dnes mnoho lidí děsí. Vždyť to zní skoro jako multikulturní! Žádné lidi z jiných kultur tady nechceme! Ať si zůstanou tam, odkud přišli! A netahají k nám ty svoje náboženství, tradice, zvyky a móresy! Že oproti tomu půl milionu cizinců, žijících v Česku, žije více než milion Čechů v zahraničí a taky se přes noc nestanou místními Němci, Angličany nebo Američany? Že díky velké části cizinců u nás máme dobrá místa v jejich firmách, pracují na místech, kde místní pracovat nechtějí, obsluhují nás v nemocnicích a staví naše domy?

Ano, nakonec skoro nikomu z nás nezbývá nic jiného, než s těmi lidmi z jiných zemí a kultur spolupracovat a soužít… A mnohým z nás se to dokonce líbí a baví nás to! Dozvídat se, jak cizinci, žijící u nás, žijí, přemýšlejí, cítí, čemu a jak věří! Prociťovat si, jak se to vše vztahuje ke mně, jak s nimi mohu spolupracovat a soužít lépe a výhodněji. Využívat potenciálu, který interkulturní soužití a spolupráce nabízí. Stávat se intekulturně citlivými. Právě k tomu účelu slouží moje interkulturní tréninky.

Pouštění

Představte si, že vás v ruce pálí žhavý uhlík. Co uděláte? Budete ho dál držet a nechávat pálit nebo ho pustíte? Vsadil bych se, že ho držet nebudete. Okamžitě a bez přemýšlení ho pustíte, s výkřikem nebo hlubokým vydechnutím. Ani se nebudete namáhat jeho zahazováním. Kdybyste si ho totiž nechali v ruce déle, mohl by vás hodně popálit, to žhavé uhlíky dělají. Ošetříte si ránu a příště si dáte velký pozor, aby se vám něco podobného nestalo.

A co uděláte s myšlenkou, vzpomínkou nebo představou, která pálí? Budete si je v sobě držet a čekat, až vás uvnitř popálí? Nebo jste dokonce jedni z těch, kteří mají takových uhlíků (vzpomínek, obav, výčitek, emocí, tužeb, posedlostí, pocitů viny, nedostatečnosti apod) v sobě několik? Necháváte se od nich pálit dlouhodobě?

Přitom můžete udělat úplně to samé, co s uhlíkem. Prostě je pustit – s výdechem, nebo, pokud je to třeba, tak i s výkřikem. Nechat je odletět a nestarat se o to, kam spadnou. Nezapomeňte ani na ty další důležité kroky: ošetřit svoje rány, být k sobě laskaví a hýčkat se.
A když v sobě objevíte další podobné ‘uhlíky’, nedržte si je tam, uvnitř. Pouštějte je s výdechem stejně, jako ty z uhlí.

Laskavá důslednost

Tato dvě slova jsou kouzelná. Když podle nich žijete, můžou všechno měnit.

Laskavá důslednost – jak, k čemu, ke komu?

V první řadě k sobě, laskavý přístup k sobě je základ toho, abychom se mohli cítit dobře a bezpečně. Zasloužíme si ho!
Pokud navíc potřebujeme ještě něčeho dosahovat, můžeme k laskavosti přidat ještě důslednost. Potřebujete zhubnout, přestat kouřit nebo dokončit projekt? Buďte k sobě důslední i laskaví současně. Nastavte si postup (třeba časový harmonogram, složení stravy, první den bez kouření) a udělejte všechno pro to, abyste postup dodrželi. Udělejte opravdu všechno! Když se vám podaří postup splnit a uhlídat, skvělé! A kdyby se vám to nepodařilo, netrapte se kvůli tomu.. Určitě se na sebe nezlobte nebo si nic nevyčítejte, to by pro vás bylo velmi nevýhodné! Naopak, buďte místo toho na sebe laskaví. Dovolte si chybovat a v duchu se pohlaďte. Příště se to už povede! A představujte si do detailu, jak to příště uděláte. Přejte si z celého srdce, abyste příště naši v sobě potřebnou sílu a vytrvalost.

S laskavou důsledností k ostatním je to podobné. Třeba při práci s hranicemi. Nastavte hranice tam, kde je to pro vás ještě bezpečné a důsledně si je hlídejte. Nepochybujte o nich a v nepřipusťte, aby je ti dotyční (děti, partneři, kolegové, sousedi, úředníci atd.) překročili. Pokud se vám podaří je důsledně uhlídat, blahopřeji. Pokud ne, nevadí – nezlobte se na ně, nevyčítejte, netrapte ani sebe, ani osobu, které se to týká. Můžete je namísto toho s úsměvem a sebejistě vyprovodit do patřičných mezí. Děti můžete třeba i pohladit. Důležité je neustoupit a současně zachovat dobrou náladu. nezlobit se. Věřit si a udělat všechno pro to, aby to vyšlo příště! Představujte si, jak podobná situace proběhne příště a jak vy s ní naložíte podle svých potřeb a přání. Občas si na tuto situaci v mezičase vzpomeňte, znovu si ji představte a přejte si, aby to tentokrát už klaplo.
Držím palce!

Vnitřní moudrost

Máme ji v sobě všichni. Někde velmi hluboko v sobě ji tušíme a někdy i cítíme. Hluboko v sobě víme všechno, co je pro nás správné, co správné není, i po čem toužíme. Že potřebujeme radost, lásku a bezpečí, prostředí, v jakém se nám dobře daří a v jakém vzkvétáme.

Často je ale naše vnitřní moudrost schovaná opravdu hluboko a vykoukne na nás jen málokdy. Přes vrstvy výchovy, manipulace, nepřijetí a nátlaku. Přes všechno to, co jsme si v sobě střádali od narození díky těm, kteří se nás snažili vychovat, vzdělat a zařadit do systému, zmanipulovat. Někteří to s námi mysleli dobře, jiní ne tak docela. Podstatný je výsledek, to že je někdy pro nás kontakt se sebou samými tak obtížný. Že si nevěříme, a nemáme odvahu hladat odpovědi v sobě. Že nejsme v kontaktu se svými touhami, přáními, představami a potřebami, které si v sobě nosíme.

V mé práci s mými klienty procházíme jejich vnitřním světem, ponořujeme se do něj. Společně ho pozorujeme a já napomáhám v pátrání po tom, co se skrývá tam dole. Když budete chtít, můžeme pátrat spolu. A vytvářet bezpečný prostor pro to, aby se ty touhy, přání, představy a potřeby mohly vystoupit ven a hlavně aby se mohly naplnit.

Don’t worry, be happy

 

Tenhle známý diagram mám moc rád. Je mus sice už pár let, ale řekl bych, že je stále aktuální. Myslím, že krásně vystihuje stav mysli, který nám může umožňit žít vyrovnaný a harmonický život. Pokud si to dovolíme. Když se mně daří podle něj opravdu žít, cítím se šťastný a v pohodě.

Pravidelně ho ukazuji jako součást mých programů účastníkům, všichni se zasmějeme a někteří účastníci se nad ním i zamyslí. Říkám si často: kolika z nás se asi podaří skutečně podle tohoto moudrého návodu žít..

Daří se to vám?