Také často říkáte, že nemáte čas? Jste v jednom kole? Všeho je tolik, že pořád nestíháte? Hrne se to na vás pod tlakem? Nezastavíte se ani na chvilku?

Co vlastně znamená chvilka? Minuta, dvě, deset? Že byste ve svém každodenním životě neměli ani deset plonkových minut? Když jedete v autobuse, autě, tramvaji, sedíte v čekárně na úřadě, u doktora nebo jinde? Nebo v práci jen tak zíráte do počítače? A právě tohle jsou ty chvilky, ostrůvky, kterých můžeme využít. K čemu? K zastavení, spočinutí, procítění, proskenování svého těla a nitra. Zamyšlení se nad sebou, nad tím, jak žijeme, co můžeme v životě upravit, změnit.

Jistě, můžeme namísto toho zírat do mobilu a číst si o tom, co a jak dělají jiní lidé, co si myslí a jak žijí. Nebo se můžeme soustředit na sebe a zabývat se životem svým. Prostě si dělat si čas na to podstatné. Na sebe.