Slovo interkulturní dnes mnoho lidí děsí. Vždyť to zní skoro jako multikulturní! Žádné lidi z jiných kultur tady nechceme! Ať si zůstanou tam, odkud přišli! A netahají k nám ty svoje náboženství, tradice, zvyky a móresy! Že oproti tomu půl milionu cizinců, žijících v Česku, žije více než milion Čechů v zahraničí a taky se přes noc nestanou místními Němci, Angličany nebo Američany? Že díky velké části cizinců u nás máme dobrá místa v jejich firmách, pracují na místech, kde místní pracovat nechtějí, obsluhují nás v nemocnicích a staví naše domy?

Ano, nakonec skoro nikomu z nás nezbývá nic jiného, než s těmi lidmi z jiných zemí a kultur spolupracovat a soužít… A mnohým z nás se to dokonce líbí a baví nás to! Dozvídat se, jak cizinci, žijící u nás, žijí, přemýšlejí, cítí, čemu a jak věří! Prociťovat si, jak se to vše vztahuje ke mně, jak s nimi mohu spolupracovat a soužít lépe a výhodněji. Využívat potenciálu, který interkulturní soužití a spolupráce nabízí. Stávat se intekulturně citlivými. Právě k tomu účelu slouží moje interkulturní tréninky.