Dělání, dělání, všechny smutky zahání, zpívá se v jedné písničce. Když se tak rozhlédnu kolem sebe, vidím spoustu lidí, kteří by to jistě mohli potvrdit. Jejich práce je baví a když se jí věnují, jsou spokojení. U jiných se mi zdá, že jim jejich dělání moc neprospívá. Od rána do večera pracují, jejich milí je doma moc nevidí, o víkendu jsou myšlenkami zase v práci.

I já jsem takové období v životě zažil. Byl jsem stále zaměstnaný, letěl jsem životem jako torpédo a na to ostatní zbývalo málo času. Teprve potom, když jsem toto období života ukončil, jsem objevil úžasnou věc – nedělání. Až když se mi podařilo si život opravdu dobře vyvážit mezi práci, rodinu, hobby a odpočinek, jsem získal čas na to, abych se zastavil.

A víte, s čím jsem se přitom setkal? Sám se sebou. Teprve při nedělání jsem objevil sám sebe, svoje potřeby, sny a touhy. A měl jsem čas na rozjímání o tom, jak je naplnit.

Ano, dělání je lék. Nedělání taky.