Většina z nás má v dnešním „moderním světě“ jídlo, teplo, světlo, nemusíme se chránit před nepříznivým počasím a divokými zvířaty jako lidé v pravěku. Zdá se tedy, že všichni bychom měli být spokojení. Ale jsme? Je dostatek (či přebytek) věcí spojen s naším štěstím? Televize, noviny, rádio, bilboardy, naše rodina a přátelé, společnost. Tihle všichni nám říkají, co bychom opravdu měli mít, abychom byli „cool“, „in“, součástí společnosti. Co jsou však naše skutečné potřeby a co potřeby vytvářené výrobci?
Soudě dle míry naší spotřeby se zdá, že žijeme pouze teď a tady. Mnoho z nás konzumuje více, než potřebuje – ne z důvodu nezbytnosti, ale kvůli samotnému aktu nákupu a touze danou věc vlastnit. Chceme něco, tak si to koupíme. Je to rozbité? Vyhodit! Že bychom to mohli opravit nebo z toho vyrobit něco jiného? Proč? Novou věc si můžeme koupit v příštích 5 minutách, můžeme mít deset takových. Žijeme tady a teď, proč bychom měli řešit budoucnost?
Podle Wikipedie je Fair trade označení pro organizované sociální hnutí a tržní přístup, který usiluje o pomoc producentům v zemích třetího světa a o propagaci udržitelnosti – čili dlouhodobé schopnosti udržovat svůj způsob života bez zatěžování schopnosti budoucích generací uspokojovat své základní potřeby. Tento přístup prosazuje platbu tzv. spravedlivých cen za výrobky, stejně jako dodržování sociálních a enviromentálních norem při výrobě různých druhů zboží. V současné době se jedná převážně o potraviny, řemeslné výrobky a některé oděvy. K nám se dovážejí zpravidla ze zemí Jižní a Střední Ameriky, z Asie a Afriky. Dlouhodobým cílem těchto hnutí je pomoc zdánlivě bezvýznamným malým pěstitelům, výrobcům, zaměstnancům, dovozcům a prodejcům, zúčastněným ve výrobním a tržním řetězci, dosahovat větší prosperity a stability. Dalším záměrem je podpora těchto subjektů v jejich konkurenčním boji s nadnárodními giganty, kteří často mají monopol na výrobu a vývoz podobného zboží ze zmíněných zemí, a mnohdy klíčově ovlivňují jejich ekonomiku. 
Loading...
Novinky 
Facebook